Kniha Srdcář od Zdeňka Volfa je soubor zamyšlení mezi roky 2003-2008. Tyto krátké prozaické miniatury, v níž největší roli má úvaha nad literaturou, uměním či vírou, jsou dobrým zpestřením pro delší cestu vlakem. Žánrově je kniha podobná dílům od Jakuba Demla, nebo Jana Hanče.

Zdenka Volfa neřadíme mezi známé postavy naší literární scény, je jakýmsi „tichým“ pisatelem a poetou. Poezii bere jako otázku vztahu. Pochází z oblasti Beskyd, vystudoval Střední zemědělsko-technickou školu v Kroměříži a pracuje na pozici soukromého inseminátora krav, což z jeho tvorby jde značně cítit.

Autor knihy je do jisté míry podivín, v knize reaguje nad různými tématy; od Viewegha, přes deníky Pavla Petra, Nudu v Brně, boha a v neposlední řadě i krávy. Již po prvním otevření knihy jsem zjistila, že „Vážnost autora se v Srdcáři šťastně sešla s humorem, možná i nechtěným“. Po pár dalších stránkách jsem se ujistila, že je to fakt.

Nevím, jestli bych dnešní knihu ohodnotila jako tip, nicméně každá kniha má své kouzlo i své čtenáře. Pro volnou chvilku, kdy nevíte co by, je to celkem fajn volba.

„Ještě jsem schopen zvedat ruce nad hlavu a zatančit si jak černoši při mši. Jen jestli by některé rýmované chvály na kytaru nevyzněly důstojněji v latině.“

VOLF, Zdeněk. Srdcář. Praha 2 : Dybbuk, 2008. 141 s. ISBN 978-80-86862-64-4.