Poslední díl trilogie o symbolikovi Robertu Langdonovi. První díl byl výborný, druhý byl moc průhledný a jak je na díl třetí, Ztracený symbol? Jak dopadne Robert a kam ho jeho chytrý bystrý mozek dostane tentokrát?

Děj Ztraceného symbolu je vystavěn na stejném rámci jako dvě předchozí knihy od Dana Browna. Langdonovi někdo zavolá, ten se dostane na místo a tam pomocí symbolů, hádanek a rébusů posunuje příběh a případ dál. Děj má samozřejmě záporáky, kteří mu v tom brání, jeho kolegyní je žena a na konci se skrývá dort. Možná pravý, možná ne. Číst potřetí to samé se zdá být docela nuda, nemyslíte?

V prvním dílu jsme byli v Římě, v druhém dílu v Paříži a Londýně, třetí díl nás nezavede nikam jinam než na další město pokryté zednářskými symboly, jejichž organizace hraje velkou roli ve všech dílech série, do hlavního města Spojených států amerických, do Washingtonu D.C. Langdonovi volá asistent jeho dávného přítel Petera Solomona, aby na poslední chvíli zastoupil a přednášel v Capitolu. Vše ale není tak, jak se na první pohled může zdát a za vším se skrývají intriky, faleš a další hádanky. A samozřejmě další vlna konspirací, v kterých si Dan Brown libuje.

Náboj příběhu je v první polovině knihy strhující a čtivý. Po zklamání z druhého dílu vše funguje jako živá voda, kterou byl Langdon pokropen. To se však ale v druhé polovině drasticky mění. Brown jako by se zde uklidnil a místo strhujícího a napínavého tempa, ne vzdáleného tomu z Andělů a démonů, se zde opět uchyluje ke konspiracím a především pozvolnějšímu vyprávění děje. Čímž se dostáváme opět spíše k Šifře mistra Leonarda. Nutno podotknout, že úroveň nudy je s blížícím se koncem vyšší a vyšší a do zhýčkanější čtenáři by se do posledních stránek mohli dokonce i nutit.

Vedle klasického pojítka všech dílů, Roberta Langdona, se zde setkáváme s postavami, které schematicky a typově odpovídají postavám z předchozích dílů. Hlavním partnerem Langdona je žena, v tomto případě Kate Solomonová. Opět se zde objeví někdo, kdo chce Langdonovo pátraní přerušit (a je součástí státní sféry). Podobných typových podobností se zde dá objevit více, nechci zde však prozrazovat více, než je nutné.

Velkým trhákem na Brownově sérii o Robertu Langdonovi je právě jejich kontroverze, díky které se pravděpodobně Šifra stala největším bestsellerem 21. století. Kontroverzní téma tradičně kopající do křesťanství se objevuje i zde. A je to poměrně na škodu. Celou knihu jsem si liboval, jak pěkně se Brown svého zlozvyku zbavil, až v posledních stránkách přišla pecka, kterou jsem rozdýchával asi nejvíce ze všech třech dílů. Překvapení je zde na místě a věřím, že část z vás za to knihu bude milovat, zbytek ji bude chtít zapálit.

Ztracený symbol se tak díky všem zmíněným pozitivním i negativním aspektům stává vcelku příjemnou oddychovou četbou, která zpočátku zaujme, na konci však může způsobit lehké rozčarování. Fandy série rozhodně neurazí, na literární kvalitu prvního dílu však zdaleka nesahá. Těm, co sérii nečetli bych vzhledem k velkým odkazům na předchozí dva díly doporučil číst celou sérii chronologicky (Andělé a démoni, Šifra mistra Leonarda a nakonec Ztracený symbol). A nakonec zajímavost – Brown si v posledním dílu nechává hodně otevřený konec, dočkáme se tak snad v budoucnosti dalšího dílu?