** spoiler alert ** Fenomén hladových her sleduji už delší dobu. Zprvu mi to přišlo jen jako kniha vyhypovaná přicházejícím filmem, neodolal jsem ale, a knížku si přečetl. Ač zavalen povinnou četbou a resty do školy, přečetl jsem ji za tři dny a věnoval jí každou volnou chvilku. Je to totiž tak trochu jiné fantasy, na jaké jsem byl zvyklý.

Tahle kniha je úžasná v tom, že to není jen fantasy záležitost. Další, a dle mého o dost vydařenější, vrstva se skrývá v totalitním románu, který mi dost připomínal například 1984.

U Hladových her, jako by si Collinsová nebyla jistá, jak má celý ten koncept románu uchopit. Chvíli hrála na syrovou totalitní notu, chvílemi mi začal karamelizovat Kindle, jak moc to bylo sladký, a v momentu zase celou milostnou pohádku zničila tím, že z ní udělala divadlo. Ztrácel jsem se a nebylo mi to moc příjemné.

Na druhou stranu mi naopak dost sedla postava Haymitche, který i přes to, že chlastal jak duha, vymyslel způsob, jak s Katniss uvnitř arény komunikovat. Tenhle princip se mi líbí.

Co mi chybělo? Trochu větší prostor pro ostatní týmy. Jediné, co mi bylo podáno o jejich historii, bylo to, že členové 1., 2., a 4. týmu byli speciálně vycvičeni pro boj v aréně (což jim bylo očividně k ničemu, když je dokázala odrovnat banda vyhublých amatérů). Nevím nic o jejich historii, jejich pohnutkách, zajímal mě vztah mezi Catou a tou slečnou z jejich týmu. Poté, co ji Mlat zabil, to Cata očividně dost naštvalo a zranilo, což u člověka, který je popisován jako chladný vrah určený k zabíjení, není zrovna obvyklé.

Dost prostoru z jiných týmů dostala Routa, která v mém případě fungovala jen jako spouštěč, proč jsem nenáviděl celý nafintěný Kapitol s jeho divným akcentem. Více prostoru bych si přál ale i pro Lišku, o jejím kraji se nedozvídáme prakticky nic a její smrt mi připadá jako fakt, že Collinsová nevěděla, co si počít s další postavou navíc. Tak jí zabila tím nejbizarnějším a nejparadoxnějším způsobem, jaký šlo vymyslet – nechala ji zabít omylem. 

Snad jen škoda konce, který celou knihu trochu degradoval na fantasy románek. Katniss by si měla prostě něco začít s Hurikánem. Ač je Peeta v knize popisován a představen jako klaďas, prostě mi na něm celou dobu něco nesedělo. Asi mám nějakou výsadu na tyhle děcka z bohatých rodin. Taky je dost zvláštní, že ačkoliv Peeta dostává v knize dost prostoru, dozvídáme se o něm strašně málo a to ještě s nejistotou, jestli to všechno není jenom divadýlko pro diváky Her. Je vylíčen jako milovník Katniss, dítě z bohaté rodiny, co milovalo chudou dívku, ale víc nic.

Nicméně nějakým kouzlem se všechny tyhle přednosti a nedostatky spojily a vytvořily fantasy knihu, která není jen tupým fantasy s vlastním nepromyšleným světem a nudnou dějovou linkou (taky jsem neřekl, že mě mrzí, jak moc je celý román předvídatelný).

Líbilo: vylíčení Kapitolu jako těch špatných, postava Routy a Hurikána, akční a poutavý styl vyprávění, popisný slohový postup (když byl).

Nelíbilo: přiliš rychlý konec, postava Peety, finální citová rozervanost Katniss, přílišné zvraty v uchopení konceptu románu.

Těším se na druhý díl.