Ondřej Macura je mladý básník, který vydal už několik básnických sbírek. Snad aby dokázal čtenářům, že básník dokáže napsat i prózu, vytvořil na svém psacím stole velmi zajímavou a čtivou prozaickou novelu Netopýři, která je mezi jeho prózou prvotina.

Autor již zmiňované novely vystudoval Filozofickou fakultu na Karlově Univerzitě v Praze, v současné době pracuje jako učitel na střední škole. Svou prózu a poezii vydává také v časopisech, jako například v časopisu Tvar, A2, Weles a dalších.

Po formální stránce knihy je kniha rozdělena do 62 kapitol, z nichž prvních 19 je psáno v ich-formě, dále se kapitoly mění v er-formu, která je často ve formě dialogu – student a učitel. To vše se vešlo do čtivých 190 stran.  Autor používá přímé citace k literárním dílům, jako jsou Květy zla, Faidra, nebo Epos o Gilgamešovi. Také během příběhu zasahuje do děje a komentuje vlastní tvorbu – dle mého názoru celkem zajímavým pohledem.

Po dějové stránce knihy je kniha jakýmsi místy ironickým pohledem na mladší generaci, generaci bohémů a intelektuálů v Praze. Hlavní postavou celé novely je Robin, který během děje vede různé literární úvahy (inspiruje se Baudelairem, nebo Camusem) a živí se jako středoškolský učitel (stejně jako Ondřej Macura sám, ale podle biografie to s ním moc nesouvisí). Další postavy příběhu jsou neméně zajímavé, avšak nejsou středem celého dění. Černý humor, použité citace a dobře použité literární obraty v této próze určitě nechybí.

Po názorech ostatních čtenářů, co tuto knihu mají už ve své historii a také po svém uvážení přiznávám, že kniha čtenáře nabádá k lehce řečeno „literární hře“, kdy je ke konci knihy všem celkem jedno, jak kniha dopadne, avšak baví ji svou literární vynalézavostí a tématikou.