Největší literární událostí v Švédsku je jistě Nobelova cena. Nicméně mezi jejími kandidáty a porotou platí jedno nepsané pravidlo. Laureátem Nobelovy ceny se nemůže stát tuzemský, tedy švédský, spisovatel. Švédští spisovatelé mají tak vlastní Augustovu cenu. Kdo jí vyhrál letos?

Augustova cena je nazvána podle otce švédského moderního písemnictví Alberta Augusta a ve Švédsku je považována za jednu z nejprestižnějších. Cena se uděluje jednou za rok ve třech kategoriích – dětská literatura, klasická beletrie a non fiction literatura. Vítěz dostane bronzovou sošku a 100 000 švédských korun (asi 270 tis. českých korun).

V kategorii dětské literatury vyhrála spisovatelka Jessika Schiefauer s knihou Pojkarna, jehož název v překladu znamená Kluci. Dílo je orientované na mládež, ale své si v něm najdou i dospělí čtenáři. Věnuje se většině problémů dospívajících – identity, seberealizace, sexuality a sociálních rolí ve společnosti.

Celé dílo má lehce sci-fi nádech, protože hlavní zápletkou příběhu jsou tři dospívající dívky, které se díky nektaru z tajuplné rostliny mohou měnit na chlapce, a to včetně tělesných změn, ale i změn psychických a sociálních. Co to s sebou přináší si může každý říci sám, anebo si přečíst knihu.

V kategorii non fiction literatury zvítězila spisovatelka Elisabeth Åsbrink s knihou Och i Wienerwald står träden kvar – Stromy ve Vídeňském lese stále stojí. Spisovatelka zde zabrousila do historie a jejím hlavním motivem se staly dopisy z let 1939 – 1944, jejichž autorem byl tehdy třináctiletý Otto, kterému se podařilo zdárně přežít válku jen díky tomu, že ho rodiče poslali vlakem z Vídně do Švédska, které bylo v té době neutrální zemí.

Celý příběh se pak skládá ze dvou částí. První tvoří korespondenci mezi rodiči Otty a Ottou, druhá část je pak tvořena Ottovými osudy ve Švédsku, kde nebyl přijat do pěstounské rodiny a tak musí pracovat na statcích. Paradoxně se pak dostane na farmu, kterou vlastní Feodor Kamprad sympatizující s fašisty. Přes všechna očekávání se však Otto zkamarádí s jeho synem Ingvarem (zakladatel řetězce IKEA). Téma celé knihy se pak zabývá antisemitismem a fašistickým smýšlením švédské populace v době druhé světové války. Kniha navíc obsahuje i rozhovor se samotným Ingvarem Kampradem, který se s Ottem znal.

A poslední kategorii, kategorii klasické beletrie, vyhrál Tomas Bannerhead s románem Korparna (Havrani). Ačkoliv se jedná o autorův debut, není žádným tajemství, že kritici ho už po jeho vydání na jaře přijali veskrze kladně a tak není umístění v Augustových cenách žádným překvapením. Kritici vyzdvihovali především zralost díla a autorův živý jazyk, udržující čtenáře v jistém napětí po celý děj knihy.

Kniha je vyprávěna dvanáctiletým Klasem, jenž vyrůstá na statku, kde se svádí každodenní boj o výdělek a výnos z každého zrna. Jeho otec mu chce po jeho smrti statek přenechat, což se však nelíbí Klasovi, který by radši studoval a užíval života, který přináší jistoty zítřka a otcovy představy nese velmi těžce. Otec se posléze začíná chovat velmi divně a končí na psychiatrii. Atmosféra na celém statku se uvolní, to však končí s jeho návrat z psychiatrické léčebny, kdy celý děj graduje a končí smrtí. Koho? To vám neprozradím, ale dozvíte se to v knize.

Kniha se velmi podrobně zabývá rozporem v Klasově mysli, který nechce zklamat otce, jenž zastává rodinné tradice a chce mu statek přenechat stejně tak jako jemu ho přenechal jeho otec, a mezi volnomyšlenkářstvím Klase, který nachází velkou zálibu v ornitologii, který ptactvo studuje a pozoruje, snad právě pro ptačí svobodu. Ač celý román působí velmi pesimisticky až depresivně, rozjasňují ho lyrické pasáže překrývající se s pasážemi humornými.